Jdi na obsah Jdi na menu
 


23. 4. 2009

Nutně jsme potřebovali malou kníračí holku, až jsme jednu našli v Krumvíři. Jmenuje se Domenica, slyší na Eny ( dnes je to taky Enule, Enulka, Enudle...) Naše první setkání bylo takové rozpačité, bylo vidět, že je jí u mámy dobře a nikam se stěhovat nechce. Nedalo se ale nic dělat, byla to už velká slečna (4 měsíce) a bylo na čase vydat se do světa. První dny se seznamovala s novým domovem a den po dni byla odvážnější a sebevědomější. Od začátku se upnula na svého páníčka a s jiným nešla ani za plot zahrady, natož na procházku. Dnes je to již lepší, dokonce se sama vydává na průzkumy okolí, na návštěvy sousedů, ale nikdy moc daleko. Na procházky chodíme na volno, na přivolání vždy přiběhne. Učíme se i na vodítku a jde to taky dobře.

Eny je takové zlatíčko a mazel. Největší škoda, kterou způsobila, je roztrhaný kapesník. Jinak si vystačí se svými hračkami. V noci spí v pelíšku, akorát ráno, po zazvonění budíku, skáče na postel, aby se přivítala s páníčkem.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář